Lehká turbulence mnou mírně otřásla a já z ospalosti položila Tomášovi hlavu na rameno. Jemně mi prsty prohrábl vlasy. „Už tam brzy budeme,“ zašeptal. Něco se znovu dotklo mých dlouhých vlnitých blond vlasů a někde na dně vyčerpané mysli se mi vynořila otázka, zda to nebyly rty. Připadala jsem si značně rozechvělá. Přesto, že to byl můj bratránek, byl to také jeden z nejkrásnějších mužů, jaké jsem kdy poznala. Jeho vlasy byly ebenově černé, pleť zlatavá. Co v jeho obličeji, ale nejvíce dominovalo, byly oči. Měly azurovou barvu, téměř totožnou s mořem pod námi. Na jasném světle se někdy zdály tmavě modré, ve stínu naopak spíše zelené. Teď se na mě upíraly se zvláštním, posmutnělým výrazem, ale na jejich dně doutnal žár silou vůle držený na uzdě. Byl to cit, který by nikdy nepřiznal ani sám sobě a já věděla, že se mi nikdy nepodaří propustit ho na svobodu. A přes to všechno ve mně probouzel zvláštní pocit a ten pocit mě děsil. Všechny úsměvy a polibky, které jsem dávala jiným mužům patřily jemu, i když se o ně nikdy neřekl a neřekne a snad pro potřebu uchovat se pro něj celá, jsem byla dosud panna.
„Vystupujeme sluníčko,“ obrátil se na mě, když letadlo přistálo. Prošla jsem kolem něj a mírně škobrtla. Asi mě chtěl zachytit, ale jeho ruka přitom omylem jemně přejela přes moji bradavku, která okamžitě ztvrdla. Fascinovaně se díval na moje pevné trojky a pak najednou ucukl, jako by se spálil. Moje fialkové oči hleděly do jeho studánek plných smutku. Chvíli to vypadalo, že vrátí ruku na moje ňadro, ale pak napjal všechny svaly a se sebezapřením se stáhl. Bezděky jsem si olízla rudé jemně vykrojené rty, které spousta mužů obdivovala. Nasucho polkl. Věděla jsem, že zeď, kterou jsme navždy rozděleni, nikdy nepřekonám a tak jsem mu v duchu slíbila, že ho už nebudu trápit. „Tak pojď Tomášku,“ ujala jsem se vedení a za ruku ho vyváděla z letadla. Lidé venku na nás koukali, ale na to jsme byli již zvyklí. Bratránek byl opravdu nádherný a mně už také spousta lidí řekla, že bych měla být herečka nebo alespoň modelka. Na hotel jsme dorazili v poledne a byli jsme tak utahaní, že jsme hned vyzkoušeli místní postel.
Bohužel dvoulůžák neměli a tak jsem opatrně ulehla na jednu stranu lůžka pro dva. Se zavřenýma očima jsem cítila tlak, jenž oznamoval, že si Tomášek potřebuje také odpočinout. Usnout jsem nemohla a tak jsem s očima stále ještě zavřenýma naslouchala bratránkovu těžkému dechu. „Spíš beruško?“ zeptal se mě chraplavým hlasem, který jsem vůbec nepoznávala. Nechala jsem otázku bez odpovědi. Cítila jsem, jak se ke mně šoupe a pak to přišlo, z pod stínů svých dlouhých přivřených řas jsem zahlédla, jak se jeho ruka ke mně přibližuje. Pak se dotkl mojí bradavky. Celým tělem mi proběhl mráz a pak mě polila vlna horka. Slyšitelně jsem se nadechla a otevřela oči. Díval se na mě pohledem plným toho zvláštního žáru, který ho rozpaloval k nevydržení. Odvrátila jsem zrak, protože jsem nemohla snést žár v jeho očích. „Lásko, já už nemůžu,“ zasípal. Jeho ruka vykasala mou průhlednou košilku a teď jemně hnětla moje ňadro.
„To nejde!“ vykřikla jsem a vyskočila z postele. Hned byl na nohou. Sledoval mě pohledem číhající šelmy. V krásné tváři tohoto cizince, kterého jsem vůbec nepoznávala, se zračila vášeň. Ano byla to vášeň spalující, násilná, krásná a silná až k vraždě. „Chci tě, potřebuju. Ach miláčku já tě miluju! Mohl jsem mít každou ženu, ale já je nechci, chci tebe. Lásko, proč zrovna ty musíš být ta jediná, kterou nemůžu mít?“ Dvěma rychlými kroky byl u mě. Chtěla jsem se bránit, ale něžně mě objal v pase a ramenou a mě zajal pocit bezbrannosti. Začal mě líbat. Jemně mi ústy podobnými plátky dvou voňavých růží rozhrnoval rty a vkládal tam svůj jazyk. Jeho polibky mě rozpalovaly a pak mrazily po celém těle. Tiskl mě k sobě k zardoušení, jako bych byla přelud nebo krásný sen a já na svém břiše cítila obrovský tlak. Vysvlékl mi košilku a chvíli se kochal mým tělem, pak vzal do úst mou bradavku a lačně sál.
Zavzdychala jsem neuvěřitelnou slastí a zabořila prsty do jeho hustých krásných vlasů. „Ještě lásko, víc!“ křičela jsem, až laskal má ňadra k zešílení. Když jsem mu pomohla z košile a uviděla nádherné vypracované tělo, zalapala jsem po dechu. Položil mě na postel a rozevřel mi mé štíhlé, dlouhé nohy. Cítila jsem záškuby v jeho pažích, které mě děsily, a žár v jeho očích byl k nesnesení. Lehounce mi přejel po mé vyholené mušličce jazykem. A pak ho zabořil dovnitř. Zasténala jsem slastí. Lízal mě zběsile, až mi můj sladký nektar tekl proudem. Vzal do úst můj bod slasti a já myslela, že zešílím. Lízal mě tak dlouho, až jsem se chvěla a pak třásla v mém prvním orgasmu v životě. Opisoval jazykem kruhy a pak zase sál mojí šťávičku jak zběsilý a u toho mumlal slova, horká slova, která nikdy neměl nikdo slyšet. „Tomášku já už budůůů“ zasténala jsem a propnula se jako luk. Něžně mi vsunul do mé panenské dírky prst a já řvala nesnesitelnou slastí.
Pak jsem se přesunula k jeho nohám. Jeho nástroj byl nádherný. Byl hodně velký a žalud měl krásnou tmavě červenou barvu. Olízla jsem mu špičku. Tomášek zakřičel. Moc jsem ho v tuto chvíli milovala. Dala jsem si jeho krasavce do úst. Kouřila jsem mu ho, až se roztřásl a začal křičet, že po ničem jiném celý život netoužil, a že už ani nedoufal. V jeho očích s tím spalujícím žárem se leskly slzy. Přidala jsem na intenzitě a vzala ho celého do úst, měla jsem ho až v krku. Tomášek začal vzlykat. A pak se s výkřikem udělal. Všechno jsem statečně spolykala a chvíli jsme vedle sebe jen tak leželi. Pak se mu zase postavil. „Pojď, lásko, já tě chci! Musím být v tobě, už to nejde unést.“ řekl a zase mi rozevřel nohy. Jeho žalud se vlhce dotkl mé tekoucí panenské kundy. Moc jsem ho chtěla ale... „To nejde, jsme příbuzní!“ Vyskočila jsem na nohy, ale on byl rychlejší, jeho nádherná tvář a tělo připomínající antického boha se škubalo žárem vášně a čirého šílenství. Vrhl se ke mně a trhnutím mě shodil zpátky na postel.
„Já musím, miluju tě, promiň.“ A pak do mě přirazil. Zaplavila mě vlna hrozné bolesti a on přirážel se vší trénovaností a výdrží svého svalnatého těla. Křičel u toho a sténal. Jeho obrovský penis mě zevnitř celou trhal, ale pak se vše změnilo. Začalo se mi to líbit. Rukou mi mnul poštěváček a já byla na vrcholu blaha. Už jsem sdílela jeho šílenství a oba jsme se zmítali ve vlhkých nárazech přirážení. Pak jsme se oba najednou udělali a on křičel: „Miluju tě, hrozně moc tě miluju!“ Nakonec mě celou krásně vystříkal. Někdy si opravdu podobni bohům určujeme cíl naší cesty a já už teď svůj cíl měla.