Banner

Osudný den

Jsou dny, kdy si člověk říká, že je to další tuctový den, takové to plácání se na suchu, ale stačí pár hodin a je z toho nejlepší den v roce. A taková byla tahle středa. Stačil jeden telefonát od mé nejlepší kamarádky a už se mnou šili všichni čerti. Prý jestli nemám cestu do Zlína a já že jo. Že si uděláme hezké odpoledne, takovou rozlučku se střední školou.

Osudný den

Mimo jiné vyřídit pár osobních věcí, ale hlavně pokecat u pivka. Když rozlučka, tak pořádná. Koupili jsme pár lahví alkoholu a že posedíme v parku. Proč ne. Je léto a lavička v křoví je prima schovka. Po první lahvi nás to začalo lákat na kulečník. Proč ne. Je to má oblíbená hra. Nejen proto, že se mi v ní daří, ale také, že co hra, to nějaká sázka... a docela lechtivá. S každým pivkem a panákem jsme zvyšovali laťku o co budeme hrát, až to vygradovala k tomu, že kdo prohraje tuhle hru, udělá tomu druhému orální sex. Domluveno. Ruka a pusa na stvrzení dohody a hrajem. Zapomněl jsem říct, že tohle všechno se mnou podnikala sličná slečna Romanka, která mi nikdy nedarovala ani šťouch. Ale dnes bojovala marně. Tuhle šanci k našemu sblížení jsem si nenechal ujít. Bylo to těsné, ale prohrála. Moc jsem to nekomentoval, dal jsem jí čas, ať si to srovná.

Už odpoledne se mi nabídla, že můžu přespat u ní na privátě, i když je tam s kámoškou, že to nějak vadit nebude. V taxíku se mi zdála zamlklá, ale po příjezd na privát opět ožila. „Nechceš si dát se mnou vanu?“ zeptala se. Kdo by odmítnul takové pozvání, vidět to křehké stvoření v Evině rouše. Napustila vanu, pomalu jsem k ní přistoupil a začal ji svlékat. Léta jsem čekal na ten okamžik, až ji spatřím nahou. V podbřišku jsem si připadal dvakrát větší než obvykle. Nemohl jsem odtrhnout oči od těch sladkých ňadérek a při pohledu na její hladkou broskvičku, jsem málem explodoval. Rychle jsem se svlékl a přilehl k ní do vany. Bral jsem to jako předehru k tomu, co bude za chvíli následovat. Po pár minutách vzájemného omývání jsme se přesunuli do ložnice. Ne, že bych měl výhrady k sexu ve vaně, ale těšil jsem se, až vyzkouším to její velké letiště.

„Tak Romčo, víš, co jsi dnes prohrála?“ „Vím, v klidu, žádný stres, ten svůj dloužek splatím dnes.“ To se mi na ní fakt líbí, že necukne ani v takové situaci. „Tak si lehni sportovče! Už dlouho se mi nezdá o ničem jiném, než jak to spolu děláme. Zákusek se podává až po jídle, ale já tě slupnu raději hned!“ Nevím, proč jsem si myslel, že Romča je pro tyhle věci stydlivka. Možná jí pomohlo těch pár skleniček nebo to, že jsme to oba neměli dva týdny, ale kouřila mi ho fakt skvěle. Kdyby chodila se mnou, řekl bych, že je to má škola, ale pak se přiznala, že to odkoukala z jednoho pornofilmu. Nemělo cenu ji nějak brzdit. Fakt si to užívala a já taky skučel blahem. Najednou se mi podívala do očí a já věděl, že mám tři vteřiny do konce. „Můžu?“ zeptal jsem se tlumeně. Lehce kývla. Připadal jsem si jak člověk, co dostal záchvat padoucnice. Orgasmus se mnou mlátil na posteli a já se s každým výstřikem propadal do jiného světa. Nedivím se, že francouzi takovému zážitku říkají "la mord" malá smrt.

„Bylas fakt úžasná!“ nešetřil jsem chválou. „Dejme si panáka, ať se trochu vydýcháme.“ Po pár Jelzinech a nezávaznému rozhovoru povídám: „Tak pojď malá, je čas, abych ti oplatil ten zážitek, nejsem žádný sobec a vím co mají mazlíčci rádi.“ Tričko a šortky z ní spadly jako nic a zase jsem se kochal tím hebkým tělíčkem. Od ušních lalůčků jsem sestupoval níž a níž, vychutnával si každý centimetr toho voňavého zázraku, jazykem škádlil hroty bradavek, až úplně ztvrdly a dmuly se jak hrdý páv. I to ploché bříško bylo úchvatné, ale já spěchal jinam. Klín jsem záměrně přeskočil a začal jí laskat vnitřní strany stehen. Naznačil jsem, že půjdu stále níž, ale to už nevydržela a říká: „No tak už mě nemuč!“ Na tohle jsem přesně čekal a hned jsem stoupal tím správným směrem. Začal jsem jazykem objíždět velké pysky a sledoval, jak se pomalu otevírá ta růžová jeskyňka. Stále víc jsem se dostával dovnitř, až na mě začal vykukovat filuta poštěváček.

Čím víc jsem jej sál a dráždil, tím víc se začínala ozývat Romča. Abych ji ještě víc rozptýlil, strčil jsem jí dva prstíky do její broskvičky. Zlehka jsem ji jimi souložil a ona mi ochotně vycházela vstříc. Celou tu dobu mi stál jak plamennému býčkovi. Když už jsem měl plnou dlaň její šťávy, nevydržel jsem tu pasivní hru. „Musím tě mít lásko, ani netušíš, jak jsi mě teď rozžhavila. Ten žár teď ukojím jedině v tobě.“ Natahuje ke mně ruce a já se pomalu sunu po jejím těle. Pyj se mi zadrhnul o její branku, tak jej zlehka zasouvám do té vlhké, hebké lasturky. Po pár tazích nacházíme stejný rytmus a připadá mi to jako bychom to spolu dělali nejmíň několik let. Krásně se pode mnou vlní a její tváře začínají růžovět. Náhle zpomaluje a naznačuje mi, že chce jít nahoru. „Jen pojď, to bude teprve jízda, když to vezmeš do svých rukou.“

Vyhoupla se nade mne a rozjela to fakt ve velkém stylu. Jezdila na mně jako by to byla "Velká pardubická." Už to trvalo notnou chvíli a podle jejího výrazu mi bylo jasné, že se blíží do cílové rovinky. A taky že jo. Pár posledních přírazů, pak mi zaťala prsty do prsou a s hlasitým vzdycháním se složila na mě. Celou dobu jsem s ní držel tempo, takže pět vteřin po ní jsem se udělal taky. Obejmul jsem ji rukama a ještě víc přitáhl k sobě. Oba jsme si užívali tu nekončící slast. Hladili jsme se navzájem a oběma bylo jasné, že naše kamarádství dostalo nový směr. „Proč jsme čekali tak dlouho?“ řekla Romča. „Tohle vědět a zažít před dvěma lety, tak se na jiného kluka ani nepodívám.“ „Lepší později než vůbec, všechno doženeme ty jedna divoško.“ Něco mi říkalo, abych se podíval ke dveřím. A ejhle, co nevidím. Romčina kamarádka Michala. „Jsi tam už dlouho?“ „Dost dlouho,“ řekla. „Chceš se k nám přidat?“ „To si piš!“

Komentáře k povídce (0)

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.