Banner

Plané obavy

Stojím před obchodem a nevím, jestli mám vstoupit. Bojím se, že jsem něco pokazil. Včera, před zavíračkou jsme to oba nezvládli, nebo ano? Je třičtvrtě na pět a já pospíchám k Tobě do obchodu, abych stihl udělat objednávku na razítka. V pět zavíráš a já Ti nechci před zavíračkou přidělávat starosti.

Vcházím proto do obchodu jako vždy s úsměvem na tváři a rozevlátými vlasy (to jsou přece rockeři...). Stojíš za pultem a obsluhuješ nějakého zákazníka - jako vždy usměvavá - i po 8 hodinách v práci. Zdravíš mě a posíláš dozadu do kanclu, kde mám na Tebe počkat. Vejdu do kanceláře a všude cítím Tvou vůni, Tvůj parfém. Okamžitě se mi hrne krev do míst, kde v tuto chvíli nemá co dělat. Sedám si proto, aby jsi neviděla, jak jsem vzrušený. Pak přicházíš. Já vidím Tvé nádherné tělo, usmívající se ústa, plné rty... Krátkou sukýnku... A vím, že jsem v koncích. „Sakra,“ říkám si, „takový těžký frajer a ty se chováš jako puberťák.“ Ptáš se mě, co potřebuji a já Ti říkám, že razítka. Návrhy mám v tašce. Vstávám a v tom si uvědomuji, že mé vzrušení neopadlo... Beru rychle tašku a dávám si ji k břichu... Pozdě... Ty se usmíváš a v očích Ti to jiskří jako při ohňostroji. Bereš mi tašku z mých ztuhlých rukou. Díváš se mi na bouli mezi nohama. Hladíš mě po stehně. Nejprve vnější strana a pak vnitřní... Dotýkáš se mého rozkroku. Já lehce zakláním hlavu a vydechuji rozkoší.

„Počkej“ říkáš mi. A já v tuhle chvíli vím, že je konec. Něco jsem pokazil. Odcházíš. Slyším klíčky v zámku, jak s nimi otáčíš. Zhasínáš v prodejně. Přicházíš... V ruce držíš kus nějakého hadříku. Asi jsi utírala prach. Sundáváš mi kalhoty a můj ON se dere na povrch. Chytáš ho do ruky a přejíždíš s nimi nahoru a dolů. Rukou mě popostrčíš dozadu a já si sedám na židli. Najednou si na mě obkročmo sedáš a já v tuto chvíli pochopil, že to co jsi držela v ruce, nebyl hadřík, ale Tvé kalhotky. Pronikám do Tebe pomalu a hluboko. Jsem tak hluboko, že cítím, jak dráždím v Tvé jeskyňce děložní čípek. Usazuješ se na mě a popojíždíš sem a tam, aby jsi uvolnila Tvou vlhkost a já mohl lépe klouzat. Pak, krouživými pohyby, začínáš dosedat a zase se zvedat. Já Ti laskám prsy přes blůzku, až Ti na ní zůstává vlhký flíček. Zrychluješ pohyby, hlasitě sténáš, přirážíš víc a víc a já cítím, jak se blíží vrchol. Najednou krátce vykřikneš a rychle ze mě zesedáš. Opíráš se o kopírku a hlasitě oddechuješ. Po stehnech Ti stéká potůček milostné šťávy.

Já vstávám, ty mě opět usazuješ do židle a bereš ho do úst. Začínáš mi ho sát a rukou jej honíš, druhou mě bereš za varlata a dráždíš mi je. Vím, že už za chvíli budu a říkám Ti to. Ty jej ještě několika pohyby nasaješ do úst, pak vstáváš zvedáš mě ze židle, pak si stoupáš za mě a honíš mi ho. Sundáváš mi tričko, pak si sundáš tričko i ty. Znovu jdeš za mě, honíš mě, pak se tiskneš svými prsy na mé záda a já cítím, jak máš ztopořené bradavky, a to je poslední kapka. Mohutnými stahy mého podbřišku se semeno valí ven a já stříkám plné dávky na zem, na tiskárnu, do tiskárny. Klesám na kolena. Ty ke mně přistupuješ a tiskneš se mi na obličej svou vlhkou štěrbinkou. Já tě lížu, prst zavádím do Tvé pochvičky a zrychluji. Za pár chvil se Ti rozklepou kolena a já nevěřícně zírám na proud milostného nektaru, který z Tebe vytéká.

Nestačím ani všechno polykat. Pak se usměješ a ukazuješ na tiskárnu se slovy: „Zítra tu budeš mít práci, do tiskárny se dostala nějaká nečistota!“ a oba dva se smějeme. Je nám moc dobře a já se cítím uvolněně. Je skoro půl šesté a já odcházím. Ještě ve dveřích mě zastavuješ a ptáš se mě. „Jaks věděl, že pro mě dneska nepřijede můj muž, když víš, že pro mě jezdí každý den?“ „Risknul jsem to a vyšlo to“ říkám Ti. Loučíme se a já zvedám telefon a volám kámošovi z dopravky, že už Tvého manžela může nechat jet dál, že jsem měl špatný tip. Že to kradené auto je od jiného výrobce...

Komentáře k povídce (0)

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.