Banner

Přepaden v parku I.

Dnes jsem to na tom mejdanu trochu přepísknul s pitím. Vezmu to domů radši pěšky, abych se trochu provětral a vystřízlivěl, než vlezu do postele. Stejně už je dávno po půlnoci a jezdí jen noční doprava. Projdu Stromovkou a na Holešovickém nádraží sednu na noční tramvaj.

Přepaden v parku I.

V takovéhle teplé letní noci to bude příjemná procházka. Už za sebou mám více než polovinu cesty, když před sebou slyším ženské hlasy. Nejsem ten typ, co poslouchá cizí rozhovory, ale jejich hlučná kritika celého mužského pokolení se nedá přeslechnout. Jak procházím kolem lavičky, na které sedí dvě ženy tak mezi třicítkou a čtyřicítkou a jedna stojí před lavičkou, neubráním se pobavenému úšklebku z jejich řečí. Jedna z těch na lavičce reagovala: „No, zase jeden takovej,“ a ta co stála: „Co čumíš ožralo! Zapíchal by sis viď! Tudle!“ Nebyly sice ošklivé, ale musím přiznat, že mě v tu chvíli vůbec něco takového nenapadlo. Nicméně, jak to řekla, ta situace zapůsobila tak, že se mi postavil.

„Kam jdeš! Koukej se nám omluvit, že jsi na nás blbě čuměl!“ Řekla jedna z těch sedících, a ta stojící mi zastoupila cestu. Vzápětí se zvedly i ty dvě z lavičky a chytily mě za ramena. Jedna z nich zpozorovala bouli na mých tenkých letních šortkách. „Vidíte to holky! Co jsem říkala, už mu stojí!“ Na to mě přirazily zády ke stromu a než jsem se stačil vzpamatovat, měl jsem ruce za zády kolem stromu a na zápěstích zacvakla pouta. První, co mě napadlo bylo, že jsou to policajtky, které tu na mě čekaly, aby mě zatkly kvůli nezaplacené pokutě za vysokou rychlost (říkal jsem přece, že jsem byl na mol!). Tahle má teorie byla, ale vzápětí, vyvrácena, když se mi šortky a slipy ocitly u kotníků. Můj opilý mozek vzápětí napadlo, že ty feministky stejně jako všechny ženy potřebují chlapa a že chtějí využít situace, aby si zašukaly.

Zase omyl! Nožem rozřízly mé tričko, strčily mi ho do pusy jako roubík a zavázaly, abych ho nemohl vyplivnout. V ruce jedné z nich se pak objevil vysokonapěťový paralyzátor, zazářil elektrický oblouk a pomalu se blížil k mému nyní rychle klesajícímu penisu. Během okamžiku jsem měl pocit, jako když mě do ocasu kopl kůň, ale naštěstí byl paralyzátor nastaven na nejmenší výkon, takže se mi nic nestalo a bolest rychle přešla. Vzápětí se ale v ruce jiné z žen objevil vystřelovací deštník, cvakla spoušť a špička deštníku vrazila mezi mé koule. „Půjdem holky, necháme ho tady,“ řekla jedna, ale druhá ji zarazila: „Počkej ještě, mám nápad.“ Chvíli lovila v kabelce, až vytáhla špulku silné nitě.

„Nosím s sebou režnou nit, jen tak pro případ, že by se hodila.“ Na to mi nit pevně utáhla pod žaludem, až se mi z toho zase pořádně vztyčil a vytekla malá kapička semene. Nit pak napnula a druhý konec přivázala k lavičce na druhé straně cesty. „Tak, hotovo, můžeme jít,“ řekla a odešly. Ještě dlouho jsem slyšel jejich hlučný smích. Nevím, jak dlouho jsem tam stál, muselo to být nejméně půl hodiny, když jsem zaslechl blížící se kroky. Po chvíli jsem zahlédl mladou dívku na cestě ke mně. Když mě zpozorovala, zpomalila a sáhla do kapsy svého kabátku. Snažil jsem se ji poprosit o pomoc, ale přes roubík jsem vydal jen několik neartikulovaných zvuků. Když jsem si uvědomil, že nit nevidí a za chvíli do ní vrazí, začal jsem se zmítat a vydával jsem hlučný chrapot.

Očividně jsem ji vyděsil, obcházela mě velkým obloukem, ale ne zas tak velkým, aby šla až za lavičkou. Přitom mi nadávala do úchylů a varovala mě, abych nic nezkoušel. V okamžiku, kdy narazila do nitě jsem ucítil palčivé štípnutí, jak se nit přetrhla. Mé zavytí a poskočení mého penisu směrem k ní, ji vyděsilo. Reagovala bleskurychle. Její ruka vyrazila z kapsy kabátku se svazkem klíčů, který vzápětí přistál na mé tváři. Téměř zároveň vystřelila její pravá noha a špička boty se zapasovala mezi mé koule. Vzápětí se dala na útěk. Stál jsem tam snad další hodinu, než jsem zaslechl další kroky. Tentokrát to byla dospělá žena, tak kolem čtyřicítky, evidentně dost opilá a v ruce ještě svírala nedopitou láhev vína.

Tentokrát jsem se nehýbal a byl zticha, abych ji nevyděsil, jen jsem se na ní prosebně koukal. Všimla si mě až na poslední chvíli. Zastavila se. „Ale copak to tady máme za překvapeníčko!“ Zavrávorala ke mně a prudce chytla můj ocas. Jako držadlo, aby neupadla. Pak mi ho začala pomalu honit, ale každou chvíli ho také používala k udržení rovnováhy. Přitom si něco nesrozumitelně šišlavým hlasem mumlala. Pak mi na něj najednou vylila zbytek vína z láhve a dala se vášnivě do kouření. Během chvíle jsem ji odměnil několika pořádnými proudy semene. Poplácala mě po tváři a odešla. Už začínalo svítat, když jsem do třetice zaslechl blížící se kroky. Tentokrát to byl muž. Nevšímavě kolem mě prošel, ale po chvíli se zastavil, obrátil se, došel ke mně a vyndal mi roubík.

„Nepotřebuješ pomoc, kámo?“ „Prosím, odvažte mě, přepadly mě a svázaly.“ Podíval se na pouta a řekl: „To sis klidně mohl odemknout sám, jsou to dětská pouta, která klíč nepotřebují.“ Vzápětí to cvaklo a konečně jsem byl volný. Poděkoval jsem a muž odešel. Natáhl jsem si kalhoty, na chvíli se posadil na lavičku, abych si oddechl, a pak jsem šel domů. Tenkrát mi nebylo zrovna do smíchu a vím jistě, že bych to znovu zažít nechtěl. Přesto, kdykoliv si na to vzpomenu, nesmírně mě to vzruší a v jakékoliv situaci mi během okamžiku stojí jako svíce.

Související povídky

Přepaden v parku II.

Přepaden v parku II.

Markéta, Jana a Květa ještě dlouhou dobu toho spoutaného chlápka pozorovaly. Viděly, jak ta mladá vyděšená holka útočí a utíká. Než odešly, viděly i tu ženu, co si s ním tak pěkně pohrála. Vždy, když se pak po té noci sešly, dříve nebo později přišla řeč na tu noc, a jak se tenkrát skvěle bavily. Není tedy divu, že netrvalo dlouho a od vzpomínání nepozorovaně přešly k plánování další podobné akce.

Komentáře k povídce (0)

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.